To rozumové poznání, které by se dalo považovat za opravdové probuzení (viz 5. bod), se týká toho, že si každý svobodně "volí", jaký je (uvnitř). No a buď se lidé přirozeně shodnou (..aniž by dopředu věděli, co si někdo jiný vybere) a nebo si každý vybral něco jiného, co k sobě nepasuje.

Otázka "hierarchie" vyvstala AŽ POTÉ, co lidé zjistili, že se k sobě NEHODÍ => tak se jeden musí podřídit druhému, aby spolu mohli nějak fungovat..
Úplně první otázka by tedy měla být, jestli chceme být "ve spojení" s lidmi, se kterými si nerozumíme?
- Další otázkou je, jestli by se neměl změnit ten, kdo si vybral sadismus.. ("Třeba" by pak lidé k sobě začali "pasovat" lépe.)

Jenže, jelikož si lidé sami o sobě povětšinou nejsou schopní uvědomit špatný charakter, takže si vzájemně myslí, že chyba je v tom druhém
(přičemž ale mohou mít i OBA špatný charakter..) -> tak nemůžeme "donutit" (proti jeho vůli) člověka se špatným charakterem, aby se změnil k dobru.


Většina mužů tedy vymyslela, že by se měla zavést hierarchie, kdy ten "silnější" a/nebo "lepší" (z hlediska dobra) rozkazuje, a ostatní na nižších pozicích
ho poslouchají. Hierarchie dobra nemusí být úplně špatná (pokud bychom se dokázali shodnout na tom, kdo má dobrý charakter, a to aniž by se daný člověk přetvařoval a/nebo s "davem" manipuloval..což je tedy v praxi dost těžké zavést) / oproti tomu se však hierarchie moci/síly většinou zvrhne do sadismu,
takže ti s nejhorším charakterem (psychopati) zastávají nejvyšší pozice.


Protože hierarchii dobra nelze moc určit (když lidé většinou nejsou schopni detekovat sami u sebe chyby charakteru) a zároveň hierarchie moci/síly se většinou zvrtne ke zlu..tak většinu žen napadla alternativa "zrušit hierarchický systém" (úplně) a namísto hierarchie zavést rovnost. (Zde by ale zase mohlo hrozit,
že ne moc inteligentní většina=masa lidí s IQ kolem 100 "převládne", a tak by se z toho OPĚT stala HIERARCHIE, ve které by "dominoval průměr"..)

Při dominanci se ten rozkazující snaží ovládnout/změnit "slabší podřízené" na jemu podobné = boj.
Při rovnosti by však stále existovala jakási forma (psychologického) boje, jelikož ten, kdo nepotřebuje společenský život (=introvert) by měl převahu nad lidmi,
kteří společnost potřebují více, a tak by se mu raději "dobrovolně" podřídili, hlavně ať nejsou sami. No a tady se dostáváme k otázce "zákonů dobra" / Boha:
- Je ten, kdo je fyzicky silnější, Bohem "vyvolený" k tomu, aby vládl slabším? Mnoho lidí (včetně mě) odsuzuje reptiliánskou hierarchii = tedy věří, že
fyzická převaha / zastrašování / vyhrožování smrtí a nedostatek empatie NEJSOU vlastnosti, které by Bůh vyvolil jako "nejlepší" (=že by měly panovat
nad empatickými bytostmi..). Přesto, mnoho křesťanů zastává myšlenku, že všechno, co se stalo, Bůh dovolil => chtěl.
Což není nic jiného než "reptiliánská hierarchie"! Protože oni si myslí, že když fyzicky silný sériový vrah bezdůvodně zabil nevinné oběti, tak to přesně takto
Bůh chtěl, jinak by tomu zabránil. Jenže.. Bůh sice dovolí, aby se staly různé věci, JENŽE nikoliv z důvodu zastávání bezohledného "práva silnějšího",
ale protože Bůh DÁVÁ SVOBODNOU VOLBU. Když by každý zločin nadpřirozeně zastavil, přestala by existovat svoboda činů
(to, že z trestného činu vznikne následek vězení, je taky fakt).
- Je ten, kdo si užívá čas o samotě, lepší z hlediska dobra? V "moderní" společnosti většinou ano, obecně to ale neplatí.
Záleží i na záměru, protože někdo může používat "silent treatment" jako formu nátlaku na extraverty.
Každopádně existuje univerzální "pravidlo svědomí", kdy ten s čistým svědomím se cítí (sám ohl. sebe) dobře. A proto by
při takovéto "soutěži dominance v rovnosti" (což je vylučující se slovní spojení..viz odstavec níže) "vyhráli" lidé s čistým svědomím,
zatímco ten, kdo nevydrží být sám se sebou, by se "podřídil" = změnil k dobru.

Už jsem se ale setkala i s lidmi, kteří by raději "protrpěli" nějaké to utrpení trýznivé samoty, aby "vyhráli" za každou cenu, než aby se změnili..
(Takže v praxi by opět vedli psychopati, jelikož běžný člověk by si řekl "asi je se mnou něco špatně, když TAK DLOUHO jako támhleten člověk sám nevydržím". Přičemž "támhleten člověk" by jenom skrýval, jak trpí, pod masku veselosti..aby "vyhrál" co se týče "dominance".) Proto naštěstí existuje různá míra potřeby sociálního kontaktu u různých lidí, kdy se extraverti mohou stýkat mezi sebou (často), zatímco introverti mohou být častěji o samotě,
ANIŽ BY TO EXTRAVERTŮM JAKKOLI UBLIŽOVALO. Otázka dominance tak (díky tomuto principu, kdy se každý může socializovat dle svých
individuálních potřeb) ZCELA ODPADÁ!!

Můžeme tedy mít rovnost, při které by lidé se špatným charakterem trpěli (klidně i extrémně dlouho = dokud se nezmění k dobru).
Proto jsem se přiklonila (na prvním místě) k ROVNOSTI, na druhém místě jsem (případně) pro hierarchii dobra (v případě, že to lidé umí poznat)
a hierarchii síly/moci bych upozadila, protože ani ten, kdo v ní VLÁDNE se u toho necítí dobře..
(představte si, že ostatní sice dělají to, co chcete VY, ale jenom ze strachu = budete rádi v kontaktu s lidmi, kteří se přetvařují?)