10. lada

Ve 13ti letech jsem zkusila nepřehodit si osobnost, když jsem si myslela, že by to táta chtěl. A on se pak se mnou přestal (na čas) bavit s tím, že už si nerozumíme (zabouchnul mi dveře před nosem a mě to emocionálně bolelo hlavně kvůli tomu, že jsem tušila: když to vyzkouším, dozvím se špatnou pravdu). Připadalo mi také, jako bych zhruba ve 13ti letech ztratila "cenu". Kolem 14ti let jsem pak (v dospělosti při vynoření některých vzpomínek viděla) měla jednu dětskou osobnost, která stárnula spolu s tělem; a tato musela "změnit povolání" a začít uklidňovat jednu mladší holku (resp. možná i mladší děti obecně) z nějaké spřátelené rodiny (myslela si, že by jí jinak někdo mohl zabít). Takže jí řekla něco ve stylu aby se disociovala (=odešla v duchu na lepší místo, už si to nepamatuju). Té holce bylo asi tak 6 let, a POKUD BYL TEN SEN PRAVDIVÝ, tak já (jako celek) jsem musela navádět mladší děti, aby si nic nepamatovaly (např. v normálním dnu se chovat jako že se nic neděje), ale dělala jsem to v tom snu proto, že jsem je chtěla zachránit (před zavražděním). Protože se osobnost v tom snu obávala, že když nebudou spolupracovat,..

Tato osobnost neměla žádné (svoje) jméno a když mi bylo 21,5 let, tak jsem začala chodit do prvního zaměstnání (v ČR) - vybrala jsem (jako celek) v podvědomí nějakou z osobností, že musí změnit roli na "pracovního robota" (=nekonečné nesmyslné plnění požadavků/příkazů např. na přenášení papíru). Tzn. překonání nudy, které ale zahrnuje "vymazat sebe a stát se bezemočním robotem pracovního procesu". Jelikož měla tato osobnost trochu špatné svědomí, tak se k plnění této role sama dobrovolně přihlásila (to jsem nevěděla nic o DID, takže toto se vše odehrávalo na nevědomé úrovni ..na vědomé úrovni jsem si prostě jenom říkala "já se musím naučit být jak robot" či tak nějak asi..). I když jsem na tuto osobnost vlastně i někdy mluvila ve stylu "já vs. ty", tak jsem si to nějak vůbec neuvědomovala / blokovala uvědomování si více osobností. No ale tato "pracovní osobnost" = pracovní robot se tedy pak začala identifikovat jako "robot" (protože se tak cítila = začla být front jen při nudně se opakující činnosti v zaměstnání). Jenže tato osobnost se (v práci / pracovním procesu) někdy ve dvaceti dvou letech rozdělila na dvě pracovní osobnosti: lada (="pracovní robot") a Kalirea.

Tato osobnost neměla (před rozdělením) svůj vlastní vzhled ani jméno. Po rozdělení je lady vzhled "průhledné pole vědomí" a je bez věku. Identifikovala se jako "robot", ale toto už jí v poslední době (když po dobu více let za sebou nebyl zapotřebí bezduchý robot v práci) přešlo. Nově tedy má jinou roli a to "péče o tělo" (např. z hlediska výživy těla jídlem*). Začínala mít tudíž i více emocí a jakoby i vzhled (těla). Funguje to asi tak, že když je oslabená (=vyčerpaná), tak ztratí vzhled (i emoce); zatímco když nabere sílu, tak je pak "víc sama sebou". Podobné platí i pro osobnost keiu (ta ale má tendenci při vyčerpání se usínat / přehodit osobnost).
* Stres v práci zajídá (stejně jako špatné emoce / emocionální problémy nebo triggery), takže jí skoro pořád (a v jídle není vybíravá).

Nově z ní je tedy "osobost těla" a ví, jak/proč se vyvinulo DID: Kdysi dávno jsem si řekla, že "co není moje svobodná vůle, to mě nezajímá". Tím se vyvinulo zapomínání a také se sice určila hranice mezi tím, co chci já vs. zlem, ale zároveň někdo "musel být alespoň tak nějak trochu přítomný" při nesvobodných činnostech.. = rozdělení na více osobností
Má, taktéž nově, přístup ke shrnutí vzpomínek téměř všech osobností (z doby, když byly front).

V době toho období "z práce do práce" si nějaká osobnost přála natočit animovaný seriál podle mě, a pak ve snu ovlivnila myšlenky okolo 50ti lidí v dané zemi (do minulosti). V reálu jsem poté na internetu hledala výsledek (nejdříve jsem nic nenašla, ale po čase jsem narazila na anime Chobits, které má stejné kreslené postavy, jako jsem viděla v tom snu). Také to je o robotce, takže se s tím lada ztotožnila (má podle toho svojí profilovku) a je to její oblíbený seriál.