(moje pozn. Většina lidí si na základě svobodné volby vybrala špatný charakter, a proto se z nich staly "NPC" - už jsem o tom psala v několika článcích: 1, 2, 3 a 4 - většinou mají všichni podobné možnosti dobra/zla, takže si mohli vybrat něco lepšího, ale nemůžeme nikomu bránit ve svobodě. Samozřejmě, někteří lidé mají nízkou energii z důvodu únavy/vyčerpání či někdy naopak "biorobotům" mohou připadat inteligentnější lidé jako "NPC", protože jim nerozumí; a nebo někdy hřešícím lidem připadají ti normální jako "nudní bioroboti", protože si "neužívají" tolik promiskuity.. -> ale o těchto možnostech video níže nepojednává, v něm totiž jde o tu svobodnou volbu. Já jsem o tomto tématu psala v několika článcích z různých pohledů, abych nastínila všechny možné scénáře, přičemž jednou z možností /a to tou hlavní/ je, že si svobodné bytosti opakovaně volí zlo, což jim uzavírá přirozené schopnosti, snižuje inteligenci a vlastně "všechno" = stávají se z nich NPC. Problém s NPC lidmi se špatným charakterem se týkal toho, že když někdo zažil vnucené ovládání, nevěřili mu a označovali násilně zotročené/ovládané lidi za NPC => projektovali.. Proto jsem věnovala dost úsilí do popisu poddružných možností "NPC scénářů", přestože mi bylo jasné, že nejhlavnějším důvodem je vnitřní opakovaná volba špatného charakteru. Ostatní "možnosti" se z toho nějakým způsobem časem dostanou, takže jejich NPC období skončí / oproti tomu lidé se špatným charakterem do NPC stavu upadají stále více. I násilně ovládaný člověk samozřejmě zároveň může mít i sám za sebe špatný charakter, ale dostává alespoň "šanci" se z toho vymanit = svobodnou volbu, která mu byla upírána. Většina obětí sice bývá přirozeně dobrá, ale není to pravilo, protože do pozice oběti se může dostat kdokoliv, tedy i zlí lidé. Zlí lidé bývali v pozici pachatelů, proto většina obětí bývala přirozeně dobrá, ale věci se mění.. =vývoj)

(Navíc ti lidé, kteří tvrdí, že to je dané na základě původu: "mankind jsou NPC" a/nebo "mám duši, takže se nemohu stát NPC" a/nebo "pocházím z této rodiny / skupiny věřících, která je vyvolená Bohem" => nejčastěji upadají do "NPC stavu" aniž by si toho byli vědomi, protože bezpodmínečnou lásku si může dát na základě čehokoliv /nebo i "na základě ničeho", když to má být bezpodmínečné, že?/ kdokoli.. Bezpodmínečná sebeláska je "skill" dostupná naprosto každému. Tím ovšem neříkám, že máte objímat vnitřní démony a/nebo svůj špatný charakter! => ..můžete se přijímat a zároveň být dobří.. )

Pokud by si někdo řekl:
"No jo, ale když nebudu přijímat svůj špatný charakter, tak by to nebyla BEZPODMÍNEČNÁ sebeláska.."
NEJDŘÍVE svojí svobodnou volbou změníte charakter na dobrý -> PAK se přijímáte.
(jednoduché: "vnitřní svobodné rozhodnutí BÝT DOBRÝ zabere milisekundu a ihned poté se začnete nastálo přijímat")
..takto se jedná o bezpodmínečnou lásku A ZÁROVEŇ neobjímáte démony ani špatný charakter ani svoje zlo apod.
(=jednoduchá věc, kterou Křesťanství vysvětluje nesčetnými zdlouhavými videi..)

No a pokud by se později objevil problém, že jste "zhřešili" (tím myslím doopravdy a ne nějaké naučené fráze = opravdový špatný charakter, např. jste měli špatný záměr), tak si uvědomíte "co je špatné a proč", v duchu se omluvíte Bohu (příp. i nahlas danému člověku, pokud to nezůstalo jen u zlého záměru, ale někomu jste ublížili..), prozkoumáte příčinu (byla to nějaká špatná vlastnost ve vás? nebo jste jenom podlehli vlivu nevhodné skupiny / "kamaráda"?) a vyřešíte tu příčinu (např. začnete říkat ve skupině NE pokud s vámi nějaká věc nerezonuje / zablokujete kamaráda, který má špatný charakter). Zopakujete svoje "vnitřní svobodné rozhodnutí být dobrý zabere milisekundu a ihned poté se začnete nastálo přijímat".. Pokud byste opětovně "hřešili", u každého prohřešku opakujete celý postup popsaný v tomto odstavci, až se vytvoří "návyk" dobrého charakteru.

Toto "přijímání se" NENÍ nějaká egocentrická forma sebelásky:
Bible píše, že máme milovat bližního svého jako sebe sama => pokud máme nízkou sebelásku, je pravděpodobné, že budeme stejně málo milovat i ostatní lidi..
upřesnění:
Dohledala jsem význam slova "bližního":
Po vyprávění příběhu Ježíš nechá zákoníka, aby sám stanovil definici bližního. Správně odpověděl, že je to „ten, kdo prokázal milosrdenství" - ten, kdo vidí druhého člověka nikoli jako „cizího" (ačkoli byl k tomu legitimně oprávněn), ale právě jako „bližního". (To ale nic nemění na významu verše z hlediska sebelásky.)

Aktualizace:

Po sepsání tohoto shrnutí o NPC se mi zdál v noci sen, ve kterém jsem viděla pár úplných (opravdových = bez možnosti změny) NPC, kteří neměli duši (ani šanci stát se plnohodnotným člověkem). Prostě byli vytvořeni jako úplná NPC, která po splnění úkolu zaniknou. Jelikož se kdysi někdo na internetu ptal, jestli to není nespravedlivé, že mají emoce a neměli by šanci získat plnohodnotný život (s duší), ani kdyby byli dobří, modlili se apod. -> tento sen mi tuto problematiku vysvětlil.

Těmto NPC nevadilo, že (zde) "zaniknou", protože byli "vědomí" = tzn. když hrajete hru na počítači a ovládáte malou omezenou postavičku, tak víte, že ve skutečnosti sedíte ve svém pokoji (a nejste tou NPC postavou). Proto vám nevadí, když vás v té hře někdo zabije, jelikož celou dobu sedíte v křesle a nic vás nebolí. Stejně to v tom snu měli tito (úplní) NPC = Bůh zhmotnil omezenou NPC postavu a přímo (On) ji ovládal. To NPC "nebylo plně Bohem", jelikož bylo dost omezené; ale část vědomí Boha (která se mimochodem neidentifikovala s tou NPC bytostí, ve které byla) měla jen pár info nutných ke splnění úkolu, po čemž se NPC mohlo (a i chtělo) "vypařit" (aniž by emocionálně nebo jakkoli jinak trpělo tím, že nemůže zůstat / pokračovat v životě s NPC tělem zde).

Takové NPC si uvědomovalo, že teď je sice omezené, ale zachvíli se vrátí do plného splynutí s Bohem. A ani tady nebylo od Boha oddělené (existoval takový "kanál spojení"), jen byla "část Boha" (na čas) dost omezená. Zatímco zdejší lidé s duší s Bohem většinou plně nesplývají, protože se vyvíjejí svou (pomalou) duševní cestou. A splynutí s Bohem ani není jejich cílem (většinou). Samozřejmě různé vyjímky by se asi daly najít, protože někdo chce být přímo Bohem, jenže narozdíl od těch NPC ovládaných napřímo Bohem, stvořené=oddělené bytosti úplným Bohem nejsou, a to i když nežijí v oddělenosti, protože s Bohem mají vztah (vztah je určitá míra oddělenosti, protože jsou zapotřebí 2 bytosti..). Kdyby všichni splývali s Bohem, nemohl by vzniknout žádný vztah.. (když by existovala pouze 1 bytost)

(Takže taková NPC si uvědomovala, že jsou Bohem = byla s ním spojená, Bůh to NPC přímo řídil - ale byli omezení smysly i vědomostmi jen na splnění daného cíle/úkolu, který vždy splnili, protože Bůh ví všechno, takže vytvořil NPC "na míru" tak, aby se dosáhlo daného výsledku**. Což znamená, že kdybyste byli úplným NPC bez možnosti změny, tak byste o tom od začátku do konce celou dobu věděli!! A nevadilo by vám to.)
**Taková NPCčka pracovala na principu "efektu motýlích křídel", kdy se (na chvíli) objevili, aby udělali (malou) precizní akci, která bude mít zvyšující se "dominový efekt". Tato NPC měla vysoce inteligentní zaměřenou znalost, kam daná akce přesně povede (a proč), ale jinak mohli být úplně hloupí.. Tento typ NPC ničí zlo, a tedy mohou i "útočit" => takže běžným lidem (kteří neznají souvislosti), připadají "zlí".. Protože jejich akce se zdají být (pozorovatelům bez extrémně vysokého IQ zaměřeného na vzdálenější události vykonané příčiny) "nelogické" / beze smyslu apod.


Možná si řeknete "já v sobě mám část, která je napřímo spojena s Bohem, ale zároveň se odlišuje od mojí bytosti/duše" => to je Duch Svatý, gratulace k tomu, že jste Ho získali! Pokud jste do sebe přijali Ducha Svatého, můžete se s ním radit = máte jakoby "přímé spojení na Boha/s Bohem". (=To je něco jiného než "NPC"..)