Taky jsem občas dospěla k tomuto názoru, ale u tohoto problému se nepřikláním JEN na jednu stranu, protože oba přístupy (jak pokračování v životě bez vzpomínání na minulost / tak i zpracovávání vzpomínek traumatu) mohou být užitečné (podle mě každý může ..ohl. zpracovávání / neřešení trauma.. dělat to, co zrovna chce / na co se aktuálně cítí). Ale souhlasím s tím, že aby vznikl "content" (byť edukační) o traumatu, tak se vlastně muselo odehrát trauma. Jenže, když už se trauma stalo (nikoliv kvůli záměru vytvoření kontentu), tak proč to pak nepoužít (tedy pokud se do toho ..o tom mluvit atd.. někomu chce). Jako sama jsem na všechny tyto myšlenky došla už před časem a můj závěr byl, že si každý může dělat, co uzná za vhodné (a je kontraproduktivní to lidem vysvětlovat nebo se s jinou obětí, která se ohledně zpracování/nezpracování traumatu rozhodla jinak, o tom dohadovat, jakobyste to museli zpracovávat podobným způsobem..). Tedy ano, někteří diváci by teoreticky mohli přispět ke špatným energiím u traumatu, pokud si takový kontent přejí sledovat = tak jim ho někdo jiný musí vytvářet, a proto je nejlepší vůbec NEREAGOVAT = díky tomu u vás pravděpodobně nebudou moci energeticky přispět k znovuprožívání traumatu (či něco takového).