Jak už asi víte (pokud pravidelněji čtete tento web), tak jsem se ZÁZRAČNĚ UZDRAVILA Z DID!!

Velmi stručně shrnuto:
- do cca 28 let jsem o DID nic nevěděla = co to je ani že něco takového existuje; ale celý život jsem trpěla disociací i PTSD (a "hlavní" osobnost jsem brala jako "vnitřní duši", kterou musím chránit, a která někdy "vyjde na povrch")
- pak jsem cca ve 32 letech zažila vědomý switch i s důkazem věcí, na které jsem si nepamatovala; a od té doby jsem si byla více vědomá výměny osobností
- začala jsem sledovat youtube videa s touto tématikou, což mi vysvětlilo mnoho mých příznaků i pocitů (z celého průběhu mého života)
- DID jsem si oblíbila, protože jsem měla pár "hlavních" front osobností, které se střídaly a byly dobré bez traumatu
- ale po čase jsem zažila rozdělení jedné z hlavních osobností na víc částí=osobností + další hlavní osobnost odešla do podvědomí, takže musely být front z nutnosti i doposud "interní" osobnosti, které na to nebyly zvyklé; tedy se objevily znovu i nějaké nepříjemné symptomy a zároveň jsem si uvědomila několik do té doby "ukrytých" osobností
- jedna z těch nově oddělených osobností začala "zaznamenávat" a ukládat vzpomínky = aby si většinu věcí mohly pamatovat všechny osobnosti (a to tak, že u vzpomínek nevím, která osobnost co zažila)
- zkusila jsem komunikaci (mezi osobnostmi) pomocí chatu v mobilu a poznala jsem lépe svůj systém, který jsem (jiná osobnost nebo spíš "osobnosti se na tom shodly") tenkrát pojmenovala FLOW  (= flow systém)
- jedna (po letech) "nově vynořená" osobnost začala ovládat realitu pomocí svého rozhraní, aby naprogramovala karmickou očistu zlým bytostem, a po dokončení se zase stáhla (do podvědomí)
- narazila jsem na knihu o RAMCOA , která mi vysvětlila, proč mám příznaky trochu jiné než DID youtuberky/ři = cca 70% příznaků jsem měla shodných, ale v něčem se mé DID odlišovalo..no a s knihou jsem měla 80-90% příznaků shodných! = to, co se u mě odlišovalo kniha přesně vysvětluje (že u RAMCOA je DID trošku jiné)
- kvůli tomu, že jsem měla ráda DID, ale ne RAMCOA (a také že jsem vnímala nějaké trauma/traumatizované osobnosti) jsem to přestala chtít = takže jsem se rozhodla se tomu už nevěnovat a místo zkoumání systému (a traumatu) jsem se snažila změnu osobnosti nevnímat, na trauma nemyslet atp.
- pak se mi ve snu zjevil (duch svatý a) Ježíš, u kterého jsem vnímala takovou lásku, jakou nelze v životě s druhými lidmi (ani mezi mými osobnostmi) zažít (takže to nebyl fake / výmysl mé mysli); s ním jsem chvíli pracovala s pár (novými front) osobnostmi na zmírnění traumatu, hl. pomocí modliteb (protože když se člověk modlí, tak se aktivuje jiná část mozku)
- za pár dní jsem se ráno vzbudila jen se "staro-novou" osobností FRAGMENTEM (která nikdy nebyla plně součástí systému, protože ostatní osobnosti osobně ani neznám = jen skrze ty nově sdílené vzpomínky, tento web atd..) a celý systém se jakoby deaktivoval, protože se mi osobnosti přestaly přehazovat.
- zanedlouho se objevil další můj (už druhý ..poprvé jsem to měla za náhodu) spouštěč na účtu Q TM na sociální síti X + jsem potkala někoho z minulosti, takže se mi osobnosti ještě trochu jakoby na chvíli přehodily (i když to byl jak úplný switch, tak i místy jen "partial did")
- tu minulost jsem si zablokovala a opět se vrátila k tomu, že je celý systém neaktivní a front je neustále jen fragment, což způsobuje únavu (protože fragmenty jsou "slabší osobnosti" = ani to nejsou úplně vyvinuté osobnosti, které běžně nevydrží dlouho front); ale DID od té doby jakoby nemám = náhle jsem se téměř "přes noc" vyléčila.

Dále (malým písmem) článek pokračuje tím, co jsem psala někdy v období před touto hlavní změnou:

Když jsem poprvé narazila na youtube videa (subjektivního prožívání) přímo od lidí s DID, tak to byl velký "průlom", protože mi to vysvětlilo všechno, co jsem celý život (už od dětství) zažívala (=v čem jsem si připadala "jiná" než běžní lidé/odlišná; příp. mi něco z toho připadalo "nadpřirozené", protože jsem to neuměla nijak rozumově vysvětlit = tak, aby to dávalo nějaký smysl; a hlavně "aby MI to dávalo smysl"). Takže jsem se koukla i na videa typu "připadáte si odlišně?" subjektivního prožívání autistů, narcistů a psychopatů atd. (různé poruchy, které jsem našla); ale s jejich subjektivními prožitky jsem se vůbec neztotožňovala (připadalo mi to úplně cizí); byť někdy se jeden z vnějších symptomů shodoval (např. disociativní křeče vs. meltdown narcistů vs. autistický záchvat). Lidé by měli sdílet svoje vnitřní prožívání, protože to ukáže, o co se jedná, mnohem lépe než vnější příznaky pozorované druhým člověkem, který má v hlavě "svojí sadu předsudků" a hlavně svoje egoistické záměry. Například jedna psycholožka měla na svých stránkách uvedeno, že ten, komu jeho DID (=to, že má víc osobností) nevadí, ten je zdravý a jen si to sugeruje. Jiná zas, že ten, kdo nechce chodit do práce, nemá DID, ale sugesci (protože se "jeho psychická nemoc shoduje s jeho záměrem"). Přitom existuje určité procento lidí, které nebaví chodit do rutinního zaměstnání (= nebaví je nuda/rutina a mají raději volnost v rozhodování se na základě aktuálního okamžiku) stejně jako existuje určité procento lidí, kterým struktura a rutina vyhovuje. To, že se nějaká nemoc shoduje/neshoduje s jejich záměrem (o tom, jaký život jim vyhovuje), neurčuje, zda danou nemocí trpí a nebo ne..

Chápu, že svět je tvořen různými záměry (např. nějaká psychologická ordinace dostává dotace na léčbu DID a/nebo disociace), a tak budou k diagnostikování těchto příznaků všímavější. Jiné energetické pole zase potřebuje/chce co nejvíc pracovníků v pracovním procesu, a tak "jimi ovládaná" psychologická ordinace bude tyto příznaky přehlížet. Sám člověk s DID má svoje osobní záměry, a proto do kliniky, která má hned na úvodní stránce svého webu uvedeno, že na DID ani téměř nevěří, nepůjde (a vybere si např. psychologa, který se specializuje na disociaci). I přesto (že se vše děje na základě různých záměrů) je možné zjišťovat pravdu. Já sama o sobě zatím nejsem přesvědčená, že mám DID/OSDD, protože sice vykazuji příznaky, ale ne pořád (že bych každý den konstantně ztrácela paměť a přepínala se). Mám dny, kdy vnímám další osobnosti (a vím, že jsou skutečné) a/nebo trpím různými příznaky disociace; ale také mám dny, kdy mám jen jednu osobnost (a většinou nevím, kterou = jakoby mám pouze jednu takže není z čeho vybírat..) a žádné příznaky téměř nemám. Jsem přesvědčená o tom, že trpím na PTSD a disociaci (protože tyto příznaky se mi vcelku pravidelně objevují konstantně po celý život); ale co se týče uvědomování si více osobností, tak to je "jak kdy".

V youtube videích od DID systémů se mi například vysvětlilo, že jsem od dětství vždycky na chvíli (většinou tak 2-3 min nebo 5-10 min) koukala do blba ČI jsem šla jakoby do mikrospánku natažená na školní lavici / pracovním stole, abych odešla do podvědomí, načež jsem se (=tělo) naráz z ničeho nic vždy "probrala" bez únavy svěží s novým elánem. Toto nikdo jiný nedělal a vypadalo to hodně podobně jako když je zachycen "switch" na kameru. Na toto si běžně pamatuji, i že jsem si to uvědomovala = "OSDD switch" bez ztráty paměti. Neuvědomovala jsem si, že jsem jiná osobnost, i když jsem se pak někdy (po takovémto "přepnutí") chovala jinak než předtím.
Také jsem uměla (vždycky po celý život) jakoby rozmazat své vidění = to bylo ustoupení trošku do pozadí, přičemž přede mnou byla front jiná osobnost (to jsem dělala docela často). Ale opět jsem si neuvědomovala, že jsem "v pozadí" a přede mnou je front jiná osobnost; pro mě to byl druh odpočinku (že když jsem unavená, tak jakoby vypnu vnímání, ale tělo funguje nějak samo dál).
Zapomínání jsem už od dětství prožívala hodně často, protože mi psaly různé kamarádky z dětských táborů, ale já jsem si vůbec nepamatovala, že bych někoho takového znala.. (vlastně jsem si po příjezdu nepamatovala na skoro celý tábor.. a těch věcí bylo víc, jako např. deník se hodně lišil jak písmem tak obsahem aniž bych si pamatovala, že toto jsem psala já a vůbec jsem se s tím nedokázala ztotožnit; nebo že jsem si ihned po škole nepamatovala, co jsem jedla k obědu, a to i když jsem se snažila si to zapamatovat) Párkrát mě někdo oslovil jiným jménem, ale očividně mě znal (to byly ale velké vyjímky). V dospělosti se tyto příznaky zmírnily (a to až tak, že skoro vymizely). Zbyly už jen občasné příznaky disociace a PTSD, což bývá někdy i hodně nepříjemné.

Kdybych si mohla vybrat, tak mi nevadilo mít víc (dobrých = které bych si "zvolila") osobností. V dětství (to jsem o DID nic nevěděla) mi vadily moje příznaky PTSD. V dospělosti v době, kdy se střídaly front kiana, keia a lada A ZÁROVEŇ jsem neměla časté PTSD příznaky, mi "mít DID" vůbec nevadilo*. Ale po objevení traumatizovaných / dětských osobností a po zkušenostech s některými hodně nepříjemnými příznaky disociace a PTSD, mi to začalo více či méně vadit (spíš jen ty nepříjemné věci). Např. jsem jeden čas trpěla na noční můry, které byly o tom, že jsem vnímala jakoby dvě oddělená vědomí u sebe, která se nedokázala (v tom snu) spojit, a z toho jsem cítila ohromnou bolest. Nebo jsem párkrát zažila zlý flashback / vzpomínku na trauma (které na mě bylo "až moc" nesnesitelné). Dále občasná chronická únava a/nebo PTSD bolest těla.. Ještě jsem zažila i špatnou disociaci / switching, kdy jsem byla buď hodně disociovaná nebo se mi přehazovaly osobnosti, ale velmi nepříjemným způsobem (zažila jsem i výměnu osobnosti/switch téměř "bez příznaků" a to mi nevadí). Takže mně vadí tyto nepříjemné až nesnesitelné symptomy disociace a PTSD + vzpomínky na těžší trauma / mít traumatizované osobnosti, které "nejsou (úplně) samy sebou"; ale nevadí mi "mít víc (normálních / netraumatizovaných) osobností".
* I před tím "obdobím bez větších příznaků PTSD" (= jen občasné slabší PTSD symptomy) jsem někdy už zažila "velmi špatné / horší PTSD příznaky", ale jelikož jsem po nějaký čas na tom byla (co se týče nepříjemných příznaků) lépe, tak jsem si myslela, že se to asi (trvale) zmírnilo, a proto mi DID celkově nevadilo (protože jsem nepředpokládala, že by se ty nepříjemné symptomy mohly zase objevit).