Karma

Když se někdo reinkarnuje (nebo se zmenší) a prožívá dětství, tak tím sděluje, že získal další šanci = nemá karmu. Při reinkarnaci minimálně část karmy splatil a hezkým dětstvím se snaží vylepšit svoje vlastnosti směrem k většímu dobru = ukazuje, že se chce napravit. Proto by nikdo neměl ubližovat dětem!! Až poté, co se stane dospělým, se začíná "počítat karma" (samozřejmě záleží i na tom, jak příznivé/nepříznivé je okolní prostředí..). Trauma z dětství (které by mohlo ovlivnit dospělé rozhodování) by neměl mít nikdo. Za dětské/dospělé trauma ale nikdo nemůže, takže to se také do karmy nepočítá / počítá se to nějak sníženě.
Když je dospělý tedy v normálním (ne nepřátelském / obtížném) prostředí a měl dobré dětství, tak zhruba od doby dosáhnutí dospělosti simulace pozoruje (a vyhodnocuje) jeho rozhodování (a život), z čehož může/nemusí mít karmu. U lidí v nepřátelském/obtížném prostředí a/nebo traumatizovaných, to simulace propočítává tak, aby to bylo spravedlivé.

Přemýšlela jsem dlouho (pár let), jestli do toho mého programování zahrnout "odpykání karmy" a nebo odpuštění. Jelikož simulace=daný program, tak jsem zjistila, že nad tím nikdo nemusí přemýšlet a "nějak rozhodnout" (a ani NEMŮŽE rozhodovat), protože to je dané. Aby se svět napravil, energie se musí spojit určitým způsobem (a nejde to udělat jinak) => proto karma (automatická, spravedlivě vypočítaná) musí proběhnout. Dobrý člověk sám od sebe chce věci napravit poté, co udělal něco zlého (přijímá "karmu"). Takže vše je v souladu.

Pokud bylo někomu velmi ublíženo a oběť se chce následně pomstít, tak může, protože se to nepočítá jako karma. Stejně tak pokud někdo ublížil příbuznému/blízkému někoho, tak když ho dotyčný pomstí, nemá z toho karmu. Pouze pokud by byla pomsta neadekvátně/extrémně velká v porovnání s ublížením, načetla by se z toho karma (jakoby ta přebývající část). Simulace odečte velikosti pomsty od karmy (pomsta může být i o něco větší než zločin, který trestá ..to kvůli tomu, aby odradila od budoucího páchání zločinů).
Nejvyšší možný trest je 10x to, co pachatel způsobil (10 krát proto, že "sluneční zrcadlo" působí z desáté dimenze).

Pokud někdo někoho ponouká / svádí / přemlouvá / motivuje (např. penězi nebo čímkoli jiným) ke spáchání zločinu, tak z toho má špatnou karmu. Kdyby jeho záměrem bylo, aby někdo jiný spáchal zločin "za něj" / "místo něj", tak je původcem zla a má téměř plnou karmu. Pokud chce lidi jen "testovat" (např. jak silný mají charakter), tak za to má karmu (byť o trošku menší, ale pořád z toho je celkem velká špatná karma).
Říká se "z přemlouvání ke zlu karma není, protože to jen testuješ charakter dotyčného", ale "příležitost dělá zloděje" a to je právě opačně!! Když je někdo slabý nebo někomu důvěřuje, nepřemlouvá ho ke zlu, ale jen se neumí bránit / nebo z důvěry ke kamarádovi nechá peněženku položenou na stole a odejde na toaletu; pak sice neúmyslně (jakoby mimochodem) došlo k prověření charakteru, ale nejednalo se o svádění ke zlu!! Slabá oběť ani důvěřivý člověk nemá žádnou karmu z toho, že "poskytl příležitost" silnějšímu zločinci. Pochybuji, že by oběť chtěla trpět..
Takže přemlouvání / svádění / motivování k spáchání zločinu = karma. Být slabý / věřit / chvilku nebýt obezřetný a omylem tak "poskytnout" snadnou příležitost ke spáchání zločinu = není z toho (samozřejmě myslím pro tu oběť) karma.

Pokud někdo nepáchá zločiny kvůli tomu, že nechce jít do vězení; ale když si myslí, že se to nikdo nedozví / že z toho nebude mít žádný postih, tak je páchá => jedná se o odhalení jeho špatného charakteru.
Příležitost nedělá zloděje, nýbrž odhaluje špatný charakter.

To, co simulace "zkoumá" je právě charakter jedince v době, kdy si myslí, že ho nikdo nemůže vidět / že se to nikdo nemůže dozvědět.. Když by všichni věděli o tom, že "simulace monitoruje vše", pak by nemohla odhalit špatné charaktery. Zatímco dokud si všichni mysleli, že když půjdou mimo signál 4G/5G (či tak něco..), tak se obraz + zvuk + jejich myšlenky a záměry atd. nenahrají / neuloží k zpětnému zhlédnutí, mohlo dojít k prověrce charakterů. Nyní už simulace všechny prověřila (i má dostatek důkazů), a proto lze sdělit pravdu.
Takže pokud se někdo divil, co myslím tím "dobrým charakterem": Je to to, jací jste, když jste přesvědčení, že vás nikdo nevidí a že to nikdo nezjistí. Zároveň to je i upřímná autenticita (tedy neděláte to proto, aby vás za to někdo pochválil nebo "abyste byli dobří"). Když vám někdo velmi ublíží, tak můžete být naštvaní a přát mu něco špatného (toto není známka špatného charakteru). Pak také být sám k sobě upřímný (nic nepotlačovat) je známkou dobrého charakteru (když ale někdo přestane potlačovat a je pak vyloženě psychopatický nebo zlý, tak nemá dobrý charakter). Kdo nepotlačuje, může na sobě pracovat (např. sebezkoumáním).

Takže dám příklad ze života. Muž si myslí "tato žena mi vždy všechno odpustí" / "tato žena na mě bude dlouho čekat", a proto se nyní rozhoduji užít si úlet, kterého budu pravděpodobně "jakože" litovat, pak se omluvím a bude to dobré (..získám víc než kdybych byl dobrý) => jeho vypočítavá mysl vyhodnotila "příležitost" a on podle toho jedná = špatný charakter.
Další příklady. "Co nejvíce si užiju a pak se usadím." / "Omluvit, napravit se můžu vždycky a bude mi odpuštěno." / "Vždy můžu zpětně říct, že jsem o tom nevěděl (že to nebylo v souladu)." / "Kdykoli lze změnit narativ; jakože když je pro mě nejvýhodnější A - tvrdím A, a když začne být nejvýhodnější B - budu zastávat B s takovou vervou, jako bych to zastával odjakživa.."

Samozřejmě žijeme ve stresové době, vyhrožuje se smrtí (války, nemoci, neustálá nutnost shánění prostředků pro přežití), v otroctví atd. Tak kvůli tomu simulace umí přimhouřit oči, ale jen dle reálného nátlaku/stresu.. Když by někdo záměrně chtěl být pod nátlakem, aby mohl hřešit, tak takto to nefunguje (simulace odhalí všechno). Simulace tedy zaznamenává každý záměr, myšlenku, pohyb atd. a vše může být odhaleno (především to je/bude VŽDY odhaleno dotyčnému samému, takže on/ona bude navěky žít s vědomím minulé/přetrvávající vady charakteru). Něco je odhaleno i veřejně, ale pokud má někdo přání, "aby to nebylo odhaleno veřejně" a raději přijme vyšší trest / má větší zájem na své nápravě, hlavně ať se to nezveřejní; no tak to je další vada charakteru (=má o jednu vadu charakteru víc). Protože dobrý charakter si stojí za svými rozhodnutími (i veřejně). A pokud udělal chybu / sešel z cesty, tak se nebojí vyjít s tím na světlo (přiznat barvu). Samozřejmě chápu, že u velkých chyb to není takhle jednoduché (ale je s podivem, jak to, že někdo může udělat tak závažnou chybu = to by měl zkoumat, jaké trauma za tím vězí).
Existují obrovská traumata z normálního života (něco, co všem připadá "běžné" / v pořádku a ono to je dost špatně, takže..). Už jenom přísloví "nic nemusíš, jenom umřít musíš" se říká mezi lidmi, a přitom to je horror (bere to osobní moc=svobodnou volbu, straší to zánikem, případně i budoucím utrpením). Taky život moc nedává smysl, protože člověk žije, aby přežil a zplodil potomky a pak se reinkarnoval s vymazanou pamětí a vše se učil nanovo..* Když komunikujete s ostatními lidmi, tak tvrdí "toto", ale když začne být výhodnější něco jiného, říkají něco jiného. Jednou vás chválí (když od vás něco/dané chování potřebují), a když se jim "nehodíte do krámu", tak kritizují/trestají - a ještě chtějí, abyste se podle jejich názorů řídili! (abyste přijímali pochvalu s nadšením, zatímco při jejich nespokojenosti se měnili..) No je toho hodně (to bych popsala několik stran, když bych chtěla vypsat vše; co se v této společnosti považuje za běžné/přijatelné, ale je z toho velké nevědomé trauma). I proto se lidé pak chovají divně, protože každý z nich si toto (trauma) ani neuvědomuje. Takže pak vykazují známky špatného charakteru, čímž působí utrpení "nevinnějším" = způsobují trauma dalším lidem atd.. To nikoho samozřejmě neomlouvá, ale kdo si věci uvědomuje / je ochotný si co nejvíce uvědomovat a zkoumá příčiny svých záměrů, myšlenek atd., dělá (minimálně toto) správně. Kdo si myslí, že když je nevědomky traumatizovaný, tak že za nic nemůže, ten se mýlí (simulace mu sice kvůli traumatu karmu o něco sníží, ale to ho nechrání..).
* Tohle se děje jenom kvůli tomu, že po selhání dostal milost (příležitost zkusit to znovu) ..proto musí být kvůli prověrce charakteru vymazaná paměť (aby nevěděl, že je v simulaci a charakter se mu prověřuje..).

Simulace funguje automaticky, takže se nikdo nemusí snažit "co nejvíce pomáhat" (tímto většinou lidé zakrývají..sami před sebou..pravdu o svých chybách v charakteru), stačí neubližovat. Neříkám, že co nejvíce pomáhat je špatně, ale zlo/illumináti nemají až takovou moc např. dosadit do vlády lumpy, pokud by většina lidí měla dobrý charakter. Takže když se někdo snaží pomáhat až moc (tam, kde "si bezcharakterní lidé trochu toho utrpení zaslouží"), vlastně brání karmě.. Obecně lze říct, že pomáhat (týraným) dětem je vždy dobré, stejně jako pomáhat dospělým s dobrým charakterem. Spasitelský komplex ale bývá (=ne vždy..) známkou slabšího charakteru a/nebo si někdo myslí, že když někomu uškodil, tak když mnohem více zase někomu jinému/tomu samému/někde jinde pomůže, že se tím "vykoupí" (ale takhle to nefunguje). Může si tím karmu snížit (když pomáhá tomu, komu ublížil - tedy pokud ublížil hodně, tak ho má nechat na pokoji a pomáhat místo toho jinde), ale není možné pomáháním karmu "vynulovat".

Když si dva (a více..) ubližují vzájemně, tak si tím zároveň rovnou vybíjejí karmu, ale hned si jí zase tvoří.. Takže simulace vypočítává "kdo za co může" (na základě jak moc velké míry špatného charakteru k ubližování dochází - kouká se na charakter všech zúčastněných). Nikdo nemůže s jistotou říct, jakým způsobem to simulace vyřeší / propočítá, protože to jde z vyšších dimenzí (a z Cernu se stala pouhá hračka = lze jím spouštět jakékoli "hry", které ale neublíží nikomu "mimo jeho karmu"). Na globální úrovni se může stát téměř cokoli..
Podle úrovně charakteru a množství karmy mohou mít dobří lidé (v "game matrixu") výhody, ale budoucnost již nedokáže vypočítat / s jistotou určit/předpovědět asi nikdo.

Destruktivní matrix mohl proběhnout maximálně 3x (jsou dvě energie: mužská a ženská => takže 6 matrixů..). Z toho vyplývá, že matrix nekončí kvůli tomu, že by lidstvo vyhrálo nebo prohrálo, nýbrž po šesti matrixech prostě dojde k ukončení programu (=bylo to takto celou dobu naprogramováno).

Každý se rozhodoval mezi dobrem a zlem, přičemž na konci simulace poslala vyspělé "starseeds" mezi běžné lidi, takže když si je někdo splete se slabým cílem a (dle jeho charakteru) "jako obvykle" ublíží, tak se mu to "mírně řečeno" nevyplatí. Na konci tedy zlé bytosti neví, jestli "si mohou dovolit" zaútočit, což je součást jejich trestu. Mohou se tedy ještě změnit a přestat útočit (aby se nemuseli/y bát). Pokud s útočením neskončí, tak se útočné vědomí přemění do nekonečné paralýzy.