zážitky osobnosti č.11 (přetlumočeno) dohromady se zážitky další os (myslím, že 11 měla sen s duchem svatým; ale už nevím, komu se zdál ten sen s Ježíšem.. 2? nebo taky 11?):
Měla jsem v sobě touhu po odplatě (=aby zlí lidé zažili následky svých činů) a o konvenční náboženství jsem se vůbec nezajímala ani na to nevěřila (takže bych Ježíše nebyla schopná vnímat, když by se se mnou do té doby snažil spojit). Poté, co jsem dokončila naprogramování karmické odplaty, jsem se této touhy po pomstě úplně zbavila, protože jsem dala ty špatné emoce do této tvorby (a přestala jsem je přirozeně bez potlačování nadobro cítit).
Tehdy se mi za pár dnů ve snu ukázal duch svatý: Měla jsem sen o nějaké ženě z internetu, které se nelíbily mé názory a/nebo to, že jsem programovala tu karmickou pomstu za zlé skutky pro všechny stejně objektivně. Takže ta žena v tom snu na mě nějak na dálku posílala špatnou energii, a v tom do mě vstoupil duch svatý, který každého osobně znal, takže na ní začal mluvit jejím jménem ať toho nechá (znal všechny její motivace i historii, myšlenky..) a ochránil mě. Do té doby jsem téměř nic o duchu svatém nevěděla (co to je; jen název).
Na základě toho jsem si (poprvé) vyhledala něco málo o křesťanství a chtěla jsem vědět, jestli je Ježíš skutečný; načež mě 1x navštívil ve snu. Křesťanství bylo/je to nejlepší, co mě v životě potkalo a ta láska, kterou jsem od Ježíše cítila, se nedá srovnávat s ničím jiným. Bylo to jiné než "twinflame connection" a to trpělivá, spravedlivá, pravdivá láska (která se ani nedá popsat slovy). Takže jsem začala věřit "přes noc" a moje front osobnosti uměly (telepaticky) komunikovat s Ježíšem (každé dal trochu jiné doporučení, co dělat ohl. zmírnění jejího PTSD). Něco jsem o tom, co prožívám, psala na internet (jako vždy). Za pár dnů mi však Ježíš sdělil, že se někdo rozhodl začít (asi pomocí triggerů?) provokovat přehazování osobností (nebo tak něco), a přes noc mi celý systém (všechny osobnosti) deaktivoval kvůli bezpečnosti (ponechal fragment bez traumatu i triggerů..kdo ani nezná ostatní osobnosti, takže nikdo nikomu nechybí; ani lidi z minulosti, protože ta podrobná sdílená paměť začala někdy cca před 3 lety). Akorát jsem si zvykla na to, že mám teď tedy jen tuto jedinou osobnost, a po krátké době začal (účet) Q TM s "probouzením" (=Ježíš to tedy předvídal správně). Stejně se mi ale (při komunikaci s tím účtem) na chvíli přehodila/aktivovala jedna osobnost, a jelikož ten účet něco postnul a zároveň mi u toho telepaticky (možná technikou nebo jen psychickou schopností) sděloval význam, tak ta osobnost chvílemi nevěděla, jestli mluví telepaticky s Ježíšem nebo s tím účtem. Já se bohužel s Ježíšem spojit neumím ani jsem s ním nezažila žádný zážitek (ale mám přístup ke sdílené paměti všech osobností, takže si jakoby pamatuju na ty sny = ne úplně přesně, ale víceméně). Ježíš předtím řekl, že se osobnosti dají opětovně aktivovat, a že on vše v budoucnosti zase aktivuje možná (to asi nejvíc závisí na bezpečnosti i na tom, jestli budu chtít? protože si teď rozvíjím tuto "osobnost", pokud to tedy zrovna u tohoto fragmentu půjde..). Myslím si, že bych je mohla umět aktivovat i sama, kdybych chtěla (v bezpečí), ale jistá si tím nejsem (zatím jsem to ani nezkoušela).

Poprvé v životě jsem (=os.2?) si tedy hledala něco o křesťanství. Na jednom youtube kanálu jsem narazila na video o manželství (z křesťanského pohledu). Vždycky jsem si (předtím) myslela, že křesťané si vezmou za manžela/manželku někoho z okolí, a pak se "násilně" snaží, aby se stal jejich twinflame. Nerozvedou se ani když jim vztah neklape (a nutí se do toho). Jenže z daného videa jsem zjistila, že křesťanství prý věří na jednoho Bohem předurčeného partnera, kterého zároveň chce i člověk (duše člověka) nejvíce sám/sama = twinflame! Takže jim záleží na výběru partnera s tím, že pokud někdo žádného předurčeného partnera (zatím) nemá, tak se může spárovat s někým, kdo se k němu/ní hodí nejvíc a zároveň je na tom stejně (že také ještě nemá twinflame), a díky manželství (kterým nikomu neubližují) dostanou požehnání, aby se pro sebe stali (=získali) twinflame. Takže se to shoduje s mojí osobní vírou!

Když jsem si povídala s Ježíšem, tak jsem se ho zeptala, proč (os.2) vnímala kdysi (u někoho, když jsem byla jako host) na svatbě při podpisu do knihy špatnou energii, a on mi řekl, že ti dva se neměli brát (taky pak do 14ti dnů žádali o rozvod..), a z toho důvodu špatná energie ukazovala, že nedělají dobře. Také mi ukázal, že jsem měla možnost (kdybych se o to víc zajímala) přidat se ke křesťanství o několik let dříve, a že by mě to ochránilo od jednoho nevhodného partnerského vztahu! Protože když bych bývalému vyprávěla o Ježíši, tak by to "nevydržel" (nikoli z důvodu keců, ale z toho důvodu, že jako narcista nedokáže být s někým, koho nemůže zmanipulovat do horších emocí). Je důležité mít vztah s bohem otcem / dobrým Bohem, Ježíšem (ať už si ho představujete ..myslím vzhledově.. jakkoli).. Odevzdání svých hříchů Ježíši je "nelogické", ale když si to rozeberem, tak to vlastně říká, že "kdo učiní pokání a snaží se být od té doby už jen dobrý; tak to stačí.. (samozřejmě pokud je od té doby opravdu dobrý, tzn. přestal být zlý)". Pak je to mezi ním a bohem (proto ačkoli v článcích píšu, že si myslím, že "z tohoto je takováto karma"; i tak se to určuje jenom mezi bohem a daným jedincem) = je to o vzájemném vztahu.. Namísto, aby měl vztah s bezcharakterními lidmi, což "strhává dolů"; vztah k bohu povznáší.

PS. Takže jsem se takto nerozhodla kvůli Rusku, které mám ráda a je křesťanské; nýbrž protože jsem zjistila, že se křesťanství víceméně shoduje s mojí osobní vírou. Věděla jsem, že v Rusku je hodně křesťanů, ale myslela jsem si, že když se tak někdo označuje, je to jen nálepka, která nic neznamená. Nemyslela jsem si, že by náboženství bral někdo vážně; takže jsem se podle Ruska neřídila. Teď jsem zjistila, že většina věřících svoje náboženství vážně bere a jsem ráda, že jsem došla (svojí vlastní cestou) k tomu samému, jako většina Rusů!


toto psala (odsud až do konce) myslím osobnost č.2 (resp. nevím přesně, kdo to sepsal, ale jedná se většinově o její zážitky) dohromady s další/mi os:
Dle zkušeností z dětství jsem si původně myslela, že veškerá náboženství (i křesťanství) je pohádka pro dospělé, něco jako placebo, kterému věří, aby se cítili lépe (a měli lepší náladu). A nebo v tom horším případě jen pouhá nálepka, kterou se někdo označí kvůli tomu, aby zapadl do společnosti / cítil se lepší než jiní / zakryl svůj špatný charakter. Dle zpráv totiž kněží musí žít v celibátu, a někteří z nich znásilňovali děti, což mě od církve hodně odrazovalo (natolik, že jsem se jí prostě vyhnula tudíž vůbec neprozkoumala ani o čem to je / co sdělují). Až v dospělosti jsem potkávala jednu jedinou Křesťanku (jinak za celý život nikoho dalšího), která opravdu věřila a měla většinou dobrou náladu i z ní vycházel klid. Ale předpokládala jsem, že to je ono emoční placebo "můžu být v klidu, protože Bůh mi pomáhá".

Pak jsem ale začala víc vyznávat "mít dobrý charakter" a poté, co jsem v poslední době využila svojí inteligenci/přemýšlení na maximum; jsem došla v mnoha věcech k tomu samému**, co učí Křesťanství (náhodou mi youtube doporučilo i nějaká videa o tomto tématu, takže jsem začínala mít trošku přehled, o čem to asi tak je..). Začala jsem tedy ze zvědavosti trošku i cíleně vyhledávat videa s touto tématikou, abych pochopila, co přesně tato církev "učí" / tvrdí; a jak moc se to shoduje s mým osobním názorem/pohledem na svět. K mému údivu jsem zjistila, že se to se mnou shoduje víc než "alternativní pohled" / ezoterika apod.. To poslední totiž, co bych v životě čekala, bylo to..že bych začala věřit na Ježíše Krista / stala se křesťankou.
(** např.
- "Někteří pohané věří, že vedle sebe existují dva kosmické principy -- dobrý a zlý =toto učení se nazývá „dualismus“. Prý si bez existence zla člověk není schopen uvědomit dobro. Opačně učí křesťanství -- není potřeba tmy, aby mohlo být světlo; Bůh stvořil vše jako dobré" ..to samé píšu už dlouho
- "ten, kdo zhřešil, je duchovně mrtvý, a mrtvý člověk nemá sám v sobě sílu vzkřísit se!" = ..už dříve jsem přišla na to, že jakmile začne mít někdo špatný charakter, stává se z něj ovládané NPC)

Kvůli tomu, že jsem zjistila, že většina (..ne-li všichni) lidí v sobě má predátorské vědomí, které považuje za svoje já + že všichni muži "nejsou lidmi", protože jejich akce se dají s naprostou přesností předvídat dle vypočítavého "tržního mechanismu" (=jsou to prostě jen a jen energetičtí upíři, kteří udělají přesně to, z čeho získají nejvíc např. energie nebo peněz nebo moci a tak); jsem vlastně přišla na to, že "všichni jsme hříšníci". Sama jsem zažila v určitých dvou obdobích (asi kvůli traumatu, protože mi bylo všechno jedno) svoje neautentické vědomí, přičemž jsem si to vždycky ale uvědomovala (že něco je špatně + i co..jen jsem neměla naději/motivaci se třeba snažit být dobrá/autentická, a tak jsem to neřešila). Protože jsem si toho byla vědomá, tak jsem se vždy sama po čase i napravila (protože jsem se svým špatným charakterem jakoby nemohla vydržet = žilo se mi takto špatně). Proto jsem se pak dala na "cestu" dobrého charakteru, leč jsem zjistla, že ostatní lidé toto vůbec nesdílí.. Že lidem se nedá věřit, protože při příležitosti (ke zlu) zklamou.

A začala jsem tedy hledat Boha (když se nedá věřit lidem). Odvodila jsem si, že dobro je opačné než špatný charakter (=lidí). Takže když se člověk se špatným charakterem běžně vyjadřuje nejasně, v náznacích, manipuluje nebo neodpovídá / zamlčuje / mlží / nevysvětluje = dobrý bůh bude vysvětlovat, odpovídat, bude se vyjadřovat na rovinu a pravidelně (=nebude chaotický s "výpadky komunikace"). Někdo tvrdí, že jeho "osobní duchovní průvodce" se vyjadřuje v symbolech / náznacích, delší dobu se odmlčuje a/nebo na některé dotazy neodpovídá..toto podle mých životních zkušeností není dobro. Chápu vysvětlení, že "na něco člověk ještě není připraven" a "kvůli boji se zlem se jakože musí s informacemi strategizovat" - ale já jsem zažila přesně tyto "taktiky" u mnoha manipulátorů, takže když toto někdo dělá, tak se s ním prostě nebavím. Není na takové úrovni komunikace, abychom si rozuměli (a výmluvám nevěřím). Naštěstí jsem našla boha, který vydal celou vysvětlující knihu..
* Ono za tím NEvysvětlováním u mužů bývá něco jiného.... Na youtube jsem viděla video (teď ho už nebudu dohledávat), ve kterém jeden muž přišel (zkušenostmi) na to, na co přišlo (minimálně "podvědomě") mnoho dalších mužů. A to, že když ženám nic moc nevysvětluje, tak to vnímají jako dominanci a zároveň i tajemno = jsou k němu více sexuálně přitahovány. I když si někdo myslí, že to nedělá kvůli tomu, tak VĚTŠINOU (ne vždy = výjimky doufám existují) "zaprodal" svůj dobrý charakter výměnou za sex (leckdy s vícero ženami) či minimálně za obdiv/přitažlivost u žen. Takže pokud jste muž, který nevysvětluje, a nepatříte zrovna mezi ty výjimky, máte špatný charakter (minimálně v tomto jednom bodě). Mysl muži pak používají jen k tomu, aby si ospravedlnili svoje rozhodnutí jako nutné a/nebo prospěšné (např. "mám málo času, a tak nemůžu svá rozhodnutí ani postoje vysvětlovat"). Skutečnost je taková, že se stali vampírským vědomím, které vypočítává, co je pro ně z hlediska zisku nejvýhodnější + poté vymýšlí výmluvy. Taková je moje zkušenost a jenom doufám, že zrovna vy patříte mezi výjimky, které do této skupiny mužů nepatří. Většinou muži s predátorským vědomím nejsou schopni sebereflexe, takže takovéto články buď vůbec nečtou a nebo myšlenku pod nějakou záminkou rychle zavrhnou. Mým cílem není, aby se nad tím trápili / cítili vinu, ale aby změnili svůj charakter na dobrý (pokud ho nyní dobrý nemají). To, že muž nemá dobrý charakter, se pozná velmi lehce - takového muže sexuálně přitahuje více žen / variabilita / kvantita. Objasnění je jednoduché. Zlo (=nepřátelské vědomí) chce odebírat energii (=ničit). A tak muže přitahují mnohé pornoherečky (=toto "zaměstnání" ženy ničí), ale pokud jste si toho také všimli, tak jakmile žena začne být zničená (např. už vysátá "bez energie" což se projevuje jakoby "opotřebovaná"..), tak takovéto muže přitahovat přestává a chtějí vidět (ničení žen) nové a dejme tomu mladší / nevinnější (než se zas "opotřebují"..). Jednou se mi zdál sen, ve kterém mi nějaký muž řekl, že by se se mnou vyspal / měl se mnou pár let vztah, ale na celý život / manželství to nevidí, protože si myslí, že nejsem "dost nevinná" (či tak něco), takže by se mnou byl kvůli tomu, aby mě "učil lásce"! Aby mě jakože "pomohl vylepšit", jenže to byla jen výmluva (jeho) predátorského vědomí..protože jak pomůžete ženě tím, že s ní vytvoříte pouto, které pak rozbijete (a dokonce to dopředu plánujete)..tím myslím, že KAŽDÉ ženě toto víc ublíží než pomůže a PRAVDA je taková, že daný muž chtěl "pouze" odebírat energii, ale aby sám sobě nepřipadal jako že je "zlý" a naopak se chtěl vnímat jako "dobrý" (=že pomáhá), tak ho napadla takováhle výmluva, které on sám doopravdy uvěřil (že on je dobrý učitel, který pomáhá zažívat lásku). Naštěstí to byl jenom sen (i ve snu jsem špatný nápad odmítla).

Je ale "vtipné", jak si mnozí lidé umí "odůvodnit" / omluvit téměř cokoli. A tady se dostáváme k prvnímu (a hlavnímu) bodu Křesťanské nauky, a to je SPASENÍ. Já odsuzuji špatný charakter, a přesto souhlasím s "nelogickou" věcí, že všichni*, kdo přijmou Ježíše jako svého spasitele (a začnou být od té doby dobří nebo se o to alespoň budou ze všech sil upřímně snažit), se dostanou do nebe; zatímco i dobří lidé, kteří nevěří na Ježíše (tím myslím, že ho nepřijali..), půjdou do pekla. *Co se týče sériových vrahů apod., tak to je mezi Bohem (=Ježíšem) a konkrétním člověkem; jestli si dejme tomu (=když žádá správně o odpuštění a slibuje, že se změní) "odpyká" karmu a pak půjde do nebe nebo jak to bude.. Karma není úplně uznávaná, ale některá NDE zmiňovali "peklo na míru dle hříchů" i delší dobu pekla pro závažnější zločiny před zánikem duše (než u mírnějších prohřešků). A to je přesně to, na co jsem sama přišla. Ale i když by to bylo jinak, tak podle mého názoru "to je mezi konkrétním člověkem a Ježíšem" (jakože Bohu věřím, že to vyřeší správně = dejme tomu dá spravedlivý trest nebo naopak odpustí tomu, kdo o to upřímně stojí).
A teď vysvětlím svůj názor na to nejzásadnější - spasení. Na první pohled vypadá nespravedlivě, že někdo špatný přijme Ježíše, začne se snažit o (svojí) změnu, a dostane věčný život; zatímco někdo jiný, kdo je dobrý, věří jinému náboženství (nebo je ateistou) a dostane se do pekla; tzn. přestane existovat. Někdo byl třeba špatný a užil si během života "luxusu", peněz, moci..a v důchodu "obrátí" a půjde do nebe.. Zatímco jiný byl celý život chudý a ještě k tomu všem okolo pomáhal, ale zanikne.
Každý měl během života tu možnost dozvědět se o Křesťanství. Bůh se vyjadřuje jasně a srozumitelně (i "narovinu", což lidi s dobrým charakterem přitahuje zatímco ty se špatným odpudí) - přímo sděluje, že Ježíš (=přijmout ho za svého spasitele, litovat svých hříchů a navázat s ním vztah) je jediná cesta. Přímo tedy říká, co se po vás chce = co máte udělat, abyste se dostali do nebe. Pokud někdo odmítl Boha (a například věří, že "bůh" je nějaká bezrozumná energie), je to primární těžký hřích (=toto jeho/její rozhodnutí). I kdyby někdo žil ideální život s co nejlepším charakterem a vykonal mnoho dobra, ale bez boha (odmítl vztah s bohem), tak "jenom" za to ODMÍTNUTÍ (účasti) boha ve svém životě, ho čeká trest/peklo. Někdo se v určitém okamžiku probere / změní svůj postoj; zatímco někdo ne. To je svobodná volba každého člověka. A proč se křesťané nekamarádí / nechodí s nekřesťany? (jsou to "rasisté" nebo ostatní odsuzují?) Je to jenom (čistě) z důvodu "nenechat si ubližovat" - představte si, že s někým navážete hlubší citové pouto a pak ho uvidíte zaniknout v pekle (kvůli jeho svobodnému rozhodnutí). Budete se trápit MNOHEM víc než kdybyste od začátku přátelství s tím, u koho není jisté, že půjde do nebe, nebrali tolik vážně (citově se moc neangažovali) nebo s ním neměli (dokud nepřijme spasení) žádný vztah..

Proč Bůh trvá na tom, abychom se modlili / komunikovali s ním "přes" Ježíše Krista a nestačí mu, když s ním mluvíme skze anděly / bereme ho jako neurčitou energii / nestačí mu obecný výraz bůh? Když s někým máte hlubší vztah, tak víte, jak se jmenuje (příp. jak chce být oslovován) a oslovujete ho jeho jménem (příp. tak, jak chce být oslovován). Pokud někoho oslovujete jinak než jak on sám chce být oslovován, tak mu buď prokazujete disrespekt a nebo ho téměř vůbec neznáte (takže nevíte, jak chce být oslovován / jak se jmenuje), a tudíž s ním NEMÁTE hlubší vztah (byť ho třeba "na dálku" velmi milujete). S bohem máme mít osobní vztah, takže když on sám sděluje, jak chce být oslovován a že máte přijmout Ježíše, no tak pokud ho tedy (údajně) milujete, proč nechcete splnit to, co si přeje? Někteří lidé mají vymytý mozek, někteří křováci v Africe zase vůbec nic neví o křesťanství a při úmrtí velmi malých dětí nemůžeme požadovat, aby se o náboženství dozvěděli (když mají např. rodiče ateisty) natož aby to pochopili (co mají udělat). Proto věřím na reinkarnaci (že v určitých případech lidé dostávají další šanci). Kdo je dospělý a má vypočítavé vědomí, tak si ale třeba řekne "věřil jsem této sektě a vydělal jsem pak více peněz - takže to funguje! Zatímco znám několik chudých křesťanů - takže to nefunguje!". Chci tím říct, že vypočítavé vědomí nevnímá skutečnost, že bůh dal peníze třeba tomu, kdo na něj (ještě) nevěří proto, aby daný jedinec získal čas (na přemýšlení a nápravu). Zatímco křesťan už má spasení zajištěno = nevěřící potřebuje čas na Zemi víc, a proto "z nouze" dostal třeba větší požehnání (protože ho bůh nechtěl nechat rovnou zaniknout; chtěl mu poskytnout víc času, aby měl větší šanci se zachránit). Takže to, že něco "funguje" nemusí znamenat, že váš rozum vyhodnotil souvislosti správně. Já taky dávám víc šancí i klukovi/muži, který se nechová úplně dobře, protože vím, že jakmile překročí jistou hranici, budu ho muset zablokovat navždy. Ale někdo si řekne "jé ta je slabá" nebo "ta mi vždycky odpustí" nebo ti nejhloupější přímo "zachoval jsem se špatně a ono to funguje!" - a pak se diví. To je samozřejmě něco jiného, protože já muže "nevychovávám" ani "nevaruju" (jako to dělá s lidmi bůh), jelikož hledám kompatibilitu (nechávám ho projevit se jaký je). Bůh touží po našem spasení / záchraně / nápravě; já u muže toužím po přirozené kompatibilitě (takže jsem přísnější a jedná se o dvě rozdílné věci). Jenom způsob uvažování je podobný, že když není mojí touhou "zbavit se muže" (zablokovat ho navždy), tak mu dávám co nejvíc šancí předtím, než bude moje rozhodnutí finální. Ale vypočítavé predátorské vědomí se "z toho snaží vyždímat co nejvíc".. K čemu někomu je krátkodobý zisk s pozdější nekonečnou ztrátou, to netuším.

Dalším důvodem, proč bůh jasně určil i sdělil, jak chce být oslovován a co máme udělat, je, že když by jedna skupina lidí pojmenovala boha jako "špagetové monstrum", které žije ve svojí dimenzi; zatímco jiná skupina by se modlila k "dimenzi bílé energie"; další skupina by vyznávala třeba "zlatý jemnohmotný svět"; někdo by si boha pojmenoval jakýmkoli křestním jménem, které má rád; jiný by ho vnímal jako světelného anděla s křídly; další jako starce na obláčku; někdo jako beztvaré průhledné vědomí; někdo by měl transgender boha; někdo by se modlil k sošce kozla; někdo by uznával tohoto proroka a jeho učení zatímco jiné náboženství jiného - tak bychom žili v "blázinci".. (lidé by se mezi sebou neuměli shodnout) Docházelo by k hádkám (až válkám..) mezi lidmi a ke zmatenosti u hledajících typu "který směr mám tedy následovat" a "kde je tedy pravda", až někdy i k rezignaci.. (např. poté, co vyzkoušel 5 špatných směrů z 50ti možných to vzdal těsně předtím, než u něj "byl na řadě" ten jediný správný směr) Z mojí osobní zkušenosti bohu hodně záleží na tom, aby lidi neubližovali druhým. Takže když někdo mate veřejným přesvědčováním o nepravém náboženství, dělá hodně špatně. Křesťanství je navíc (podle mě) jediná možnost, jak odmítnout/zbavit se/překonat predátorské vědomí.

Pokud si někdo říká "proč bůh prostě nepřijme jakékoli pojmenování / náboženství a nevezme do nebe všechny lidi s dobrým charakterem?" tak je to kvůli tomu, že 1.) takto by nebylo překonáno zlo/predátorské vědomí a 2.) kdyby to bral jen podle dobrého charakteru bez výchovy / požadavku na změnu atd. (tzn. podobně, jako jsem to já brala u mužů, což jsem popisovala někde výše); tak by až na veliké výjimky nikdo neprošel!! požadavek (=malý) na vyznání hříchů a přijmutí Ježíše jako svého spasitele je MILOSTÍ a 3.) on do nebe bere všechny lidi s dobrým charakterem, protože kdo přijal spasení a pak se doopravdy začal měnit jen k dobrému, ho nakonec získá a půjde tam - zatímco ten, kdo dobrý charakter nemá, přemýšlí predátorským vědomím, které křesťanství odmítá (jakože i to, že křesťanství někdo odmítne = velká "red flag" špatného charakteru, s kterým se do nebe nikdo dostat nemůže).
Doufám, že jste pochopili, že vy nejste nadřazeni Bohu, a tudíž mu nemůžete určovat podmínky (či jméno a/nebo vzhled). Jelikož se nenašel nikdo, kdo by prošel "jenom dobrým charakterem", tak bůh nabízí spasení; tzn. že když splníte jeho podmínku (=co vám narovinu / napřímo sděluje, že chce) a zároveň budete litovat svých hříchů + se změníte k lepšímu (takže dobrý charakter doopravdy získáte), získáte věčný život (a půjdete do nebe). Podle mě to není nic těžkého k pochopení a překážkou může být jedině narcismus. Protože pokud si někdo myslí, že Jemu nezáleží na tom, jak ho nazýváte - tak ho zkuste nazývat Ježíšem (=bohu to tedy dle vaší logiky vadit nebude a vy za pouhou změnu názvu můžete hodně získat..pokud tedy zároveň věříte, že Ježíš je synem Božím). Kdo věří na to, že když bude meditovat / zlepšovat se, tak "on sám splyne s božstvím v jedno"..to je jako by se dítě chtělo vrátit do dělohy nebo nějak jinak splynout s rodičem v jednu bytost..nesmysl.

Teď odpovím na častou námitku "vždyť v minulosti někdo ve jménu (i tohoto) náboženství zabíjel". To, že se rozhodlo mnoho kněží (či jiných lidí) ve jménu Křesťanství v minulosti vraždit neznamená, že pak nešli do pekla. Lidé mají svobodnou volbu, takže bůh nemůže za to, co si kdo vybral. Nemyslím si, že by někdo, kdo dělá hrozné činy a zároveň tvrdí, že touží být spasen, byl skutečně pak v nebi.. Obětem toto vědomí nijak nepomůže, ale jak jsem již psala, když zemře předčasně někdo, kdo se o křesťanství nedozvěděl / neměl šanci to pořádně prozkoumat (tzn. ne že by se tomu sám dobrovolně vyhýbal / nezajímal se o to, ale někdo mu čas odebral), myslím si, že mu bůh dá šanci na spasení (ať už posmrtně v nebi nebo další inkarnaci). Ale to je jen můj osobní názor, protože přeci když se stane dopravní nehoda a zemře malé dítě ateistů / satanistů / jiných vyznání; tak není jiná možnost než mu dát (ještě nějak) šanci na věčný život a nebe. Taky je možné, že všechny malé děti jdou do nebe automaticky (to nevím, ale rozhodně bych nikoho neposílala do pekla kvůli tomu, jakým rodičům se kdo narodil + že kvůli vrahovi někdo zemřel příliš brzy).

Další častá výtka je "kdyby existoval bůh, tak by se mi (a/nebo mému bližnímu či lidem obecně) nestalo to či ono". Tady mají všichni svobodnou vůli, takže se mohou vyskytnout lidé, kteří si zvolí, že budou hodně ubližovat. Oni si "užijí" svoje (tím myslím "svojí" moc), přičemž pak budou trpět v pekle a nakonec úplně zaniknou. Oběti, které jsou nevinné a přijaly spasení, se naprosto uzdraví a na trauma zapomenou (navíc je čeká nebe spolu s věčným životem). Ano, je to vskutku nespravedlivé, že se velmi zlý čin vůbec mohl uskutečnit (=když je bůh všemocný, tak tomu přeci mohl zabránit). Jenže když se někdo rozhodne být zlý a zároveň se chce přetvařovat/lhát, jakože je dobrý; tak nějaká míra zla musí být reálně spáchána, aby mohlo být odhaleno. Protože pokud by Bůh poslal do pekla někoho, kdo zatím nic špatného neudělal (ale bůh by četl jeho mysl takže by věděl jistě, že to chce udělat); blízcí lidé toho zločince by přestávali věřit bohu, když by dejme tomu příbuzného viděli "jen tak" trpět v pekle (soucit). Když by dal bůh všem lidem dokonalou telepatii, i tak existuje "gaslighting", což např. znamená, že někdo blízký, komu věříte a koho máte rádi, něco před vámi udělá, ale pak to popře ..a vy věříte víc jeho pozdějším slovům, že se to nikdy nestalo, než svým vlastním očím / svojí vzpomínce na danou událost. Takže by lháři začali tvrdit, že ta telepatie od Boha vám lže a oni ty špatné myšlenky, které to ukazuje, nemají.. (někteří narcisti by tomu mohli i sami začít fakt věřit, pro lepší emocionální důvěryhodnost) Jak byste toto vyřešili vy osobně? Podle mě se musí všichni lidé naučit odhalovat pravdu (o zločincích / zločinech) a to podle důkazů, tak, aby měli všichni jistotu, jaká je pravda (o zlém člověku). Jinak by se (opět) mezi sebou dohadovali (někdo by stál na straně zločince protože to je jeho příbuzný se kterým zažil hezké chvíle zatímco jiní by si uvědomovali pravdu + někdo by přestal věřit bohu, že správně ukazuje na zlo atd.). Možná vás napadne nějaký lepší způsob, jak to vyřešit; ale další věc je ta, že kdyby během života trpěli jenom ti lidé, kteří boha nepřijali/odmítli nebo by se trpělo přesně dle stupně špatného charakteru; tak by nikdo nemohl získat dobrý charakter, protože ten je "nezištný" = všichni by jakože "DODRŽOVALI" dobrý charakter hlavně z toho důvodu, aby se vyhnuli utrpení.

Proč jsem tvrdila, že by se člověk měl rozejít/rozvést s netwinflame partnerem, když potká svůj twinflame; zatímco dle křesťanství má člověk setrvat v manželství "dokud nás smrt nerozdělí" a snažit se o jeho zachování? Já jsem předpokládala, že člověk bude schopný rozhodnout se pro jiného (pravého) partnera NE na základě predátorského vědomí. Tedy že tato volba bude upřímná, pravdivá a správná. Křesťanství předpokládá, že tohoto nikdo není schopen; protože daný člověk si vzal nesprávného partnera kvůli výhodám (sexu, penězům, pohodové atmosféře doma/aby měl navařeno a uklizeno, mládí/kráse/inteligenci genů předaných potomkům atd) = to je čistá vypočítavost..nikoli láska; takže kdo byl takto ovládaný jednou, vybral by si příštího partnera také ne-twinflame kvůli výhodnosti (např. původní parner/ka zestárl/a nebo už tolik nevydělává = chce někoho mladšího/bohatšího); takže by se po čase daný jedinec rozešel i s tímto druhým/třetím/pátým/desátým partnerem, pokud by potkal někoho nového a/nebo lepšího ochotného. Já jsem psala, že když si někdo vezme netwinflame a zůstane s ní/m, tak v nepravém vztahu ztrácejí energii až zemřou. Křesťanství tvrdí to stejné, ale myslí si, že jelikož jsou všichni hříšníci (všichni mají špatný charakter = stali se z nich "duševně/duchovně mrtví" NPC), tak nikdo (už) žádný twinflame nemá! A morálně lepší, než podporovat reptiliánské vědomí, které střídá partnery dle výhodnosti (+kolik energie může tomu či onomu odebrat), je zemřít z důvodu nedostatku energie (než ji krást) = takto se "překonává" reptiliánské vědomí. Stále tvrdím, že kdo má twinflame / pokud někdo má twinflame, měl by se klidně i rozvést, než aby o twinflame přišel (protože to je nejhorší zločin a odebere to extrémní množství energie celému světu); ale je možné, že zde twinflame nikdo už nemá, a tak nemusíme vztahy nějak prožívat ani řešit. Když vás někdo třeba podvede nebo se rozejde, může to být každému jedno, protože to stejně nebyl jeho/její twinflame a v takovém případě je lepší být upnutý/á na Ježíše (po celou dobu jakýchkoli vztahů; i jen kamarádských). Ježíš vás nemůže zklamat; zatímco když se upínáte na člověka (nebo mu "jen" dáte důvěru); pak zlo vnímá, že když by vás tento člověk zradil a/nebo opustil (či ublížil nějakým jiným způsobem), tak vám to odebere energii = reptiliánské vědomí přítomné v něm mu bude "našeptávat" / svádět ho/ji k tomu, co ukradne nejvíc energie!! No a jak lidé "myslí"? To, co je pro ně nejvýhodnější / co se jim nejvíce vyplatí. Např. Někdo si myslel, že duševní spojení, které cítil, bylo seslané kouzlo; když nebyla šance na úspěch vztahu. Myšlenky "naskakují" dle výhodnosti pro daného jedince, takže i když to byla lež (=reálně bez kouzla; silnější pocity byly díky opravdovému duševnímu spojení), tak bez šance na úspěch je pro něj lepší si myslet, že ho někdo očaroval, aby tomu mohl začít vzdorovat a "osvobodit se" od emocí, které by stejně nikam nevedly a jen by mu to ubližovalo (=cítit silné city bez šance). Jakmile by se však situace třeba změnila tak, že by začala být šance na úspěch vztahu, najednou by "prozřel" a zjistil, že to je skutečné duševní spojení atd. Takže v tomto příkladu to lživé myšlení bylo k dobru, ale pozor! Ne vždy to, co je nejvýhodnější pro daného jedince, je zároveň nejvýhodnější pro celek (např. když je pro jedince nejvýhodnější se rozejít aby odebral energii tomu "kdo miluje víc" / zůstat ve vztahu aby mohl dál odebírat energii tomu "kdo miluje míň a chce být svobodný/touží po svobodě"; naskočí zamilovanost do někoho mimo vztah / obnoví se zamilovanost do stávajícího partnera, ale to vychází z predátorského důvodu; nikoli sebezáchovného jako v předchozím příkladu; takže by to více lidem ublížilo než pomohlo a trauma by se mezi lidmi víc rozrostlo; pokud by někdo nekriticky následoval všechny svoje myšlenky bez hlubšího zkoumání typu "proč").

Já jsem si totiž původně vždy myslela, že to lidé SAMI dokážou. Že si prostě skoro každý najde svůj twinflame a společným úsilím rozpustíme Matrix (aby nebyl tak hmotný). Jenže jsem dělala jednu zásadní chybu!!! Zaměřovala jsem se pouze na vztah s twinflame, ale nikoli na svůj vztah s bohem. Až jsem nakonec zjistila, že to lidé (obecně = všichni) nedokážou (sami rozhodně ne a společně s bohem?? - pro jistotu bych věřila spíš tomu, co bůh sděluje v bibli..). Bůh tohle všechno dopředu věděl (..že tohle nemůže vyjít) a udělal svůj plán, který byl lepší, než ten můj.