Pro většinu z nás jsou vzpomínky jen zrnka písku proklouzávající mezi našimi prsty, přestože se snažíme si jich zachovat co nejvíce. Spoustu věcí zkrátka zapomeneme nebo je „nevidíme“ tak jasně. Jsou jen neurčitými stíny v naší mysli.
Existují ale vzácné případy lidí, kteří dokážou mentálně cestovat časem.
Vybavují si vzpomínky detailně, živě a znovu je emocionálně prožívají. Nová studie popisuje takovou mimořádnou osobu. Dospívající dívku, jejíž jméno nezveřejnila.
Dívka známá jen pod zkratkou TL trpí hypertimesií a dokáže si vzpomenout na každou vteřinu svého života.
Předpokládá se, že touto nemocí známou také jako vysoce nadřazená autobiografická paměť trpí jen stovka lidí po celém světě.
TL dokáže cestovat sekundami, hodinami, dny a roky do minulosti a prožívat znovu každý okamžik. Zároveň předem prožívá i to, co přijde. Její mentální předpovědi mohou vyvolat zdání, že neprožité události už se ve skutečnosti staly.
Dívka svede navštěvovat své vzpomínky, dívat se na ně v živých detailech a z různých úhlů, jako by byla na místě činu.
TL si uvědomila, že má jinou mysl, v osmi letech. Když to však sdělila svým přátelům, obvinili ji ze lží. Neodkázali si totiž něco takového představit.
Až v sedmnácti letech se dívka rozhodla o svém zážitku podělit se světem a zaujala i vědce, s nimiž spolupracuje. Její schopnost znovu si detailně vybavovat a prožívat vzpomínky otestovali a došli k závěru, že si je představuje živě, s kontextovými a fenomenologickými detaily. Vyznačují se silným pocitem znovuprožívání.
Zajímavé je, že dívka musí vynaložit větší úsilí při snaze zapamatovat si vědecká fakta bez emocionální váhy. Naopak osobní vzpomínky plné emocí ukládá do obdélníkové, velmi velké bílé místnosti s nízkým stropem. Tato mentální místnost slouží jako knihovna vzpomínek. Jsou v ní uloženy podle složitého katalogového systému. Může si zde prohlížet fotografie nebo vytáhnout knihu a číst si v ní.
Bílý pokoj je také vybaven místnostmi, kam může uniknout, když v ní vzplanou emoce. Protože nedokáže zapomenout bolestivé vzpomínky, ukládá si je do truhly umístěné v té samé bílé místnosti. Například tam uchovává smrt svého dědečka.
Vědci s dívkou spolupracují, protože jim může pomoci pochopit, jak lidský mozek kóduje, vyhledává nebo zahazuje vzpomínky z našich životů, čímž formuje pocit identity a kontinuity.
(moje pozn. "Tak určitě" s někým, kdo vidí budoucnost, vědci spolupracují proto, aby zjistili, jak mozek kóduje vzpomínky, a nikoli kvůli zkoumání předpovídání budoucnosti :D )